Ambient. Latinské slovo, které znamená prostředí či okolí. Tedy přesně to, co vytváří poslech hudby islandského multiinstrumentalisty Ólafura Arnaldse. Jakmile jste svědky jeho živého setu, vesmír kolem vás se rázem mění. Rozpíná se, hledá nové barvy, tvary a možnosti. Obklopuje vás, dokáže vámi otřást a navodit pocit snesitelné lehkosti bytí.
“Dosazoval jsem hudbu obrazům, které se mi promítaly v hlavě,“ vzpomíná dvaatřicetiletý Arnalds na dobu před 16 lety, kdy začal poprvé skládat vlastní hudbu. Studoval hru na klavír, coby bubeník bouřil v několika metalových kapelách, mezi nimiž názvem dodnes vyniká např. Fighting Shit. Tehdy si jen těžko dokázal představit, že v roce 2019 si po celé Zemi budeme soundtracky pro vlastní imaginární filmy vytvářet právě z jeho hudby. Ještě v roce 2007 přitom jeho představivost dosahuje jednoho z prvních vrcholů. Vydává debut Eulogy for Evolution, hudební zpověď o životě a smrti, která obsahuje momenty bolestivě drásavé i neslýchaně povznášející. Je to to zvláštní kombinace smutku, porozumění a naprostého odevzdání se, která z Arnaldsova alba složeného z osmi skladeb s číselnými názvy činí mistrovské dílo neoklasické hudby.
Číst víceNajednou to vypadá, že už není co vyprávět.
Arnalds se stává post-moderní ikonou, jež senzitivní smyčcové a pianové party uctívá stejně jako zničující kytarové výboje. Není na co čekat, dveře se otevírají samy, stačí jen vstoupit. Islanďan se tak vydává na hudební pouť se Sigur Rós, formuje experimentující techno-duo Kiasmos, skládá soundtrack pro britskou kriminálku Broadchurch. Nikdy se neohlíží zpátky a vždy pátrá po nových melodiích, atmosférách, možnostech symfonie.
Píše se rok 2018, kdy vydává svou čtvrtou desku re:member. Krystalicky čisté snění o hudbě, které působí jako zhudebněná impresionistická malba. A pro Arnaldse zároveň přímý návrat k vlastním kulturním kořenům. „Tohle je moje přelomové album, které nelze zaškatulkovat. Tohle jsem já a původní surové vlivy z nejrůznějších hudebních žánrů bez jakéhokoliv filtru. Vždy jsem ponořený do několika projektů najednou a mám pocit, že právě tahle deska to dokonale reprezentuje,“ prozrazuje autor k charakteru opusu, kvůli němuž vynalézá vlastní hudební systém Stratus založený na třech vzájemně propojených klavírech.
Na re:member se Arnalds neztrácí v nekonečnu, ale obrací se sám k sobě, k vlastní cestě do dosud neobjevených hudebních krajin. Jeho vystoupení na Colours 2019 bude výzvou, abychom ho následovali. Alespoň kousek.