Účinkující
Porcupine Tree (UK)
Legenda psychedelického a progresivního rocku
Snad všechno, co angličtí Porcupine Tree hrají, jste už pravděpodobně slyšeli, ale snad nikdy v tak přemýšlivě sofistikované podobě. Jejich reminiscence na minulost má navíc dar dráždit smysly dlouho po zhasnutí světel stejně jako filmy Davida Lynche. A také vypovídat o dnešku – bez pocitu, že by vám přitom někdo věšel laciné hudební bulíky na nos.
Proti proudu času, na pódiu naboso pochodující David – Steven Wilson, vůdce Porcupine Tree – rockové Goliáše neporazil a ani to neměl v úmyslu. Drží se v jejich stínu, pozorně naslouchá a jim to lichotí. Občas se k Wilsonovi přidají Robert Fripp s Adrianem Belewem z King Crimson, Lisa Gerrard, saxofonista Theo Travis, co hrával s Gong i Davidem Sylvianem; Fish si od něho nechává skládat skladby stejně jako švédští deathmetalisté Opeth. Pochválil ho dokonce David Gilmour a není bez zajímavosti, že když Pink Floyd pauzírovali, část jejich fanoušků obrátila pozornost k Porcupine Tree. Nemají s tím problém ani příznivci Yes, Rush, Van der Graaf Generator nebo Genesis.
Porcupine Tree zkrátka léta těží z progresivního a psychedelického rocku 70. let, nicméně „staromódní“ mellotronem a hammondkami vyklenutý zvuk, klidně proříznou násilnickými metalovými kytarami nebo až folkově vystavěnou písničkou. „Pro mě je nejdůležitější vytvořit něco unikátního, něco, co má svůj osobitý charakter. Před lety jsem svou hudbu škatulkoval, ale dnes si myslím, že je Porcupine Tree jsou téměř žánr sám o sobě. Můžeš tam najít prvky psychedelické, progresivní nebo deathmetalové hudby. Myslím si ale, že naše tvorba je dost specifická a že stojí nad všemi žánry,“ charakterizuje svůj přístup Wilson.
Upřednostňuje rozsáhlé kompozice, do nichž vkládá i elektronickou surovost, ambientní nálady a krautrockové pasáže vymáknuté od Can. Značný rozruch způsobil Wilson takřka písničkářským albem Stupid Dream, prý ozvěnou poslechu Jeffa Buckleyho a Radiohead.
Nestojí o pozornost na první poslech, naléhavým, jemně zasněným hlasem, co umí i nekompromisně řvát, o ni Wilson žádá dekadentním, osobitě rockovým básnictvím, hříčkami náhod a deziluzí. “Jak si můžu být jistý, že tu jsem? Pilulky, které beru, mě matou. Potřebuji vědět, že někdo uvidí, že nic nezbývá. Prostě tu nejsem,“ slyšíme ve skladbě Fear of a Blank Planet ze stejnojmenného alba nominovaného v roce 1997 na Grammy.
Wilson tvrdí, že tak jako obrazy Vincenta van Gogha nepatřily každému, nemohou ani Porcupine Tree oslovit širokou veřejnost: „Díky iPodům si lidi zvykli poslouchat hudbu za běhu, v autobuse, ve vlaku nebo při joggingu. Porcupine Tree by se ale tímhle způsobem poslouchat neměli“.
Porcupine Tree založil v roce 1987 Steve Wilson nejprve jako fiktivní kapelu, od roku 1993 fungující regulérně na koncertech. Během své existence vydali Porcupine Tree deset studiových alb.
Na dosud posledním Incident (2009) uvádí Wilson pinkfloydovsky laděný epos Time Flies zpěvem: „Narodil jsem se v roce 1967.“ A protože v témže roce vydali první desky Doors, Pink Floyd a Beatles svého Seržanta, dochází k jasnému závěru: „Možná proto se ze mě stal hudebník.“
V Porcupine Tree ho doprovázejí Colin Edwin (basa), Richard Barbieri (klávesy, housle aj.) a Gavin Harrison (bicí).
Kdy, kde?
Pá 16.7. 00:00 - 01:15
Stage: Česká spořitelna stage
Foto
