Účinkující
Bobby McFerrin (USA)
Fenomenální americký zpěvák považovaný za přírodní úkaz. Autor hitu Don´t Worry Be Happy.
Jeden z největších vokálních inovátorů a improvizátorů všech dob s ohromující hlasovou technikou.
Renesanční umělec patřící k zásadním osobnostem světové hudební scény charismaticky vyzívající k oslavě humanismu. Bez protivného mentorování, za to s humorem a chápavou vstřícností k publiku, které dokáže přivést ke zpěvu Gounodovy a Bachovy Ave Maria a úžasu nad chvílemi zničehonic zrozené pospolitosti.
Bobby McFerrin na koncertech s odvážnou sázkou na nejistotu a otevřeným srdcem vtahuje lidi do hry, zbavuje je předsudků z vlastní nedokonalosti a představuje jim svůj neobyčejný hudební dům tím nejpřirozenějším způsobem: pozve je dovnitř na návštěvu. „Jak nejlépe pochopit hudbu? Zúčastnit se procesu její tvorby, nevědomky se stát jedním z autorů. Pouhým poslechem toho nikdy nedocílíte. Jít do toho společně s lidmi je pro mne daleko větší radost, než když zpívám sám. Poslouchat stovky hlasů v harmonii je přece úžasné," říká Bobby McFerrin.
Při jeho naprosté nenapodobitelnosti, nadčasovosti a v tom co dokáže, zůstává vlastně podružné, že desetkrát získal cenu Grammy, prodal miliony desek a složil a nazpíval infekční hit Don't Worry, Be Happy, klamavě bezstarostný a capella popěvek o tom, že když se trápíš, dělá to tvé problémy dvakrát většími. Vládne rozsahem čtyř oktáv, vystačí si pouze s hlasem a specificky roztančeným tělem, které používá jako bicí i k modulaci vokálu. Umí nahradit celou kapelu, vzbudit zdání vícehlasů, zpívat nástrojové party Vivaldiho skladeb a přitom dirigovat orchestr.
McFerrinovo pojetí se přitom stereotypům, hranicím, žánrům i dosud platným hudebním zákonům příčí zlehka, nenuceně, bez potřeby ukazovat se v podobě génia, jakkoliv jim se vším všudy je.
Narodil se v roce 1950 v New Yorku v hudební rodině. Otec byl prvním afroamerickým zpěvákem Metropolitní opery a matka učitelka zpěvu. Studoval klasiku, hrál na klarinet a klavír. „Vždycky jsem měl ale nepříjemné tušení, že klavírista ze mě nebude, podvědomě jsem cítil, že mě to táhne k jazzovému zpěvu." Dostal se k němu až v sedmadvaceti letech ve skupině Astral Project a u jazzového hlasového eskamotéra Jona Hendrickse. Ke spolupráci ho pak přizvali Wayne Shorter a Wynton Marsalis, tedy jazzová extratřída. Za zlom ale považuje rok 1984, kdy navštívil improvizační klavírní koncert Keitha Jarretta. „Okamžitě jsem věděl, že tohle je přesně to, co bych chtěl do budoucna dělat a rozhodl se tímhle způsobem natočit album."
Jmenovalo se The Voices: jako první jazzový zpěvák použil pouze svůj hlas a vzdal se jakéhokoliv doprovodu. Po vydání Simple Pleasures, obsahující světové hitparády ovládající skladbu Don't Worry, Be Happy, se pustil do studia klasické kompozice a dirigování u Leonarda Bernsteina a Seiji Ozawa a v roce 1994 byl jmenován uměleckým ředitelem St. Paul Chamber Orchestra. S newyorskou, chicagskou nebo vídeňskou filharmonii dirigoval skladby Bacha, Beethovena nebo Mozarta. Zpíval s Chickem Coreou, Herbie Hancockem, houslistou Yo-Yo Ma a natáčel reklamy i hudbu k filmům. Těžiště jeho práce ale spočívalo v sólových koncertech.
„Když jsem začínal, lidé nechtěli uvěřit, že budu zpívat bez kapely a doprovodu. Na začátku jsem nevědě, co mě čeká, kromě skutečnosti, že na jevišti budu úplně sám."
Ve svých skladbách se Bobby McFerrin nechává bezpříkladně inspirovat celou škálou světových vokálních a hudebních vlivů: jazzem, klasikou, gospelem, rockem, Afrikou i arabskými muezíny. Zpívá v mnoha jazycích a to i v těch nejméně pravděpodobných: čínské mandarínštině nebo hebrejštině.
V České republice už několikrát s obrovským úspěchem koncertoval a proto se na obale jeho dosud posledního alba Vocabularies z roku 2010 objevil také český překlad: slovníčky.
Na Colours of Ostrava u nás poprvé vystoupí pod širým nebem před tisícemi fanoušků, pro něž si připravil speciální program za účasti hostů.
Kdy, kde?
Foto
