Colours of Ostrava 2011
Roy Ayers (US)
Sedmdesátiletá legenda černé popmusic, pionýr jazz funku, r&b, soulu a acid jazzu
I přes svůj úctyhodný věk neztrácí koncertní vitalitu ani vliv na celou scénu: spolupracuje s čerstvou držitelkou Grammy zpěvačkou Dee Dee Bridgewater, megahvězdou Kanye Westem a po Jamesu Brownovi je druhým nejčastěji samplovaným muzikantem hip-hopu.
„Roy je pro mne neo-soul man. I lidé jako Alicia Keys, The Roots nebo Jill Scott nepochybují o tom, že právě on je tvůrcem neo-soulu. Vděčíme mu všichni za hodně," řekla o něm Erykah Badu.
Na vibrafon hraje Avers od sedmnácti let a první paličky mu prý věnoval sám velký Lionel Hampton.
Vyšel z be-bopu, brzy z něho ale vyklouzl: nedalo mu spát vesmírné pojetí jazzu Milese Davise a Herbie Hancocka a především členství ve skupině flétnisty a saxofonisty Herbie Manna, jehož hudba se rovněž nedala jednoznačně zařadit mezi jazz. V Ayersově vlastní slavné kapele Ubiquity se vystřídali špičkoví muzikanti své doby: bubeníci Billy Cobham, Alphonse Mouson nebo Omar Hakim. Od jazzrocku si to ale Ayers brzy nasměroval k funky, R&B a disco. Jeho hudba dostala značný říz a nekompromisně uvedla do pohybu taneční sály po celém světě. Některé Ayersovy proslulé hity považované dnes za absolutní klasiku budete znát, akorát třeba nevíte, že je složil on: Everybody Loves the Sunshine, Move to Groove, Running Away nebo We Live In Brooklyn Baby.
Roy Ayers natáčel alba s fenomenálním králem afrobeatu Felou Kutim z Nigerie a nechyběl u okamžiku, kdy se začal propojovat jazz s hip hopem. S vloni zemřelým raperem Guru nahrál v roce 1993 přelomovou desku Jazzmatazz, na kterém se podílel také saxofonista Branford Marsalis a trumpetista Donald Byrde.
Všichni tři a ještě s Joshua Redmanem nebo Hancockem se pak objevili na albu Stolen Moments: Red Hot + Cool vydané organizací Red Hot na podporu boje proti AIDS.
Roy Ayers vydal pod svým jménem přes devadesát desek.
Na zdraví si nemůže stěžovat, energie má pořád dost, takže na koncertech to s kapelou dokáže opravdu rozpálit.
Foto
