Colours of Ostrava 2011
Mono (Japonsko)
Japonská odpověď na Sigur Rós: od zklidňujících ambientních ploch až po pohlcující sonické výbuchy elektrických kytar
Mono zhudebňují abstraktní obrazy při neokázalé oslavě intenzivních prožitků svých inspirací: Beethoven, Sonic Youth, Ennio Morricone, Arvo Pärt, Henryk Górecki.
Mono víc než rockovou kapelu proto připomínají skladatele novodobé vážné hudby s elektrickými kytarami, z nichž nechávají vyrůst masivní zvukové stěny.
Jako málokterá skupina na světě dokáží Mono oscilovat mezi ambientními plochami, pohlcujícím zklidněním a mohutnými sonickými výbuchy. Ztišenou romanci kytar, elektroniky a smyčců zvednou do monumentálních rockových oratorií, jejichž agresivní účinek představuje vlastně radostnou katarzi. „Od samého začátku jsem chtěl psát hudbu evokující film Prolomit vlny od Larse Von Triera," vysvětlil kytarista Takaakira Goto jeden z důvodů, proč hudba Mono svou atmosférou často připomíná soundtrack k filmovému příběhu o lidském zápasu s osudem a přírodními živly.
Goto skupinu založil v roce 1999 v Tokiu společně s basistkou Tamaki, dalším kytaristou Yoda a bubeníkem Yasunori Takadou.
Od prvotních vlivů My Bloody Valentine nebo Sonic Youth a minimalismu se Mono postupně během let dopracovali k současnému originálnímu zvuku. Debutové album Under The Pipal Tree vydali na newyorském labelu Tzadik vedeném avantgardistou Johnem Zornem. Od roku 2004 natáčejí velmi ceněné desky a epíčka v produkci Steve Albiniho (Nirvana, PJ Harvey, Gogol Bordello). Na dosud posledním - Hymn To The Immortal Wind (2009) – do své rockové postmoderny zanesli Mono také velký smyčcový orchestr, flétny, zvonkohru, nasamplované reálné zvuky a obří dunivé tympány.
Skupina tráví dlouhé měsíce na turné, protože největšího účinku dosahuje její vtahující hudba při bezprostředním kontaktu s posluchači. Budete svědky emocionálního obřadu s očistnými účinky.
Foto
