Colours of Ostrava 2011
Grinderman (UK)
Nick Cave a tři kumpáni z The Bad Seeds: Warren Ellis, Martyn Casey a Jim Sclavunos. Nejnovější - syrový, divoký, autentický - projekt legendárního hudebníka
Všichni sobě rovní, po skladbě Grinderman Blues od černého klavíristy Memphise Slima pojmenovaní. Vitální projekt ostřílených veteránů, od nichž se překvapení nečekalo, a přesto každého dostali. Výbušností, nasazením a troufalým sebeshazovačným humorem plným sexuálních narážek a jinotajů na Boha, JFK a Marylin Monroe.
Žádné tesklivé balady, žádný klavír, žádné romantické šansony, ale kapela s vazbícími kytarami. Surrealistické hard core blues, kobercový nálet garážového skřípotu, hlukových explozí, punku a Cave s kytarou: „Poprvé v životě jsem v prstech cítil celou historii rock´n ´rollu."
Nic, co by bylo v plánu: Grindermanům ta hudba v roce 2005 vyšla z odvázaných studiových jam sessions. „Doprovázeli jsme Nicka na turné po Evropě. Namísto povalování na hotelu jsme zašli do studia jen tak, bez cíle si zahrát. A vyšlo z toho podivné monstrum odmítající vlézt zpátky do klece," vzpomínal bubeník Jim Sclavunos spolupracující také se Sonic Youth a Lydií Lunch.
Zatímco u The Bad Seeds museli všichni – především Nick Cave - ctít daná pravidla, alespoň s ohledem na fanoušky, v projektu Grinderman zapomněli na všechny zábrany. Zdivočeli, vypustili přebytečnou páru rockových běsů, kterých, jak se ukázalo, mají v sobě hodně společných. „Ve studiu jsme byli třeba od rána do půlnoci. Totální improvizace, včetně textů. Inspirace ke skladbě někdy přišla z tak absolutního zvukového svinstva, jaké jste asi v životě nikdy neslyšeli," vysvětlil houslista, kytarista a hráč na elektrické bouzouki Warren Ellis.
S Grindermany posloucháme údajně mamuta uprostřed krize středního věku, ale spíš neznabožsky přisprostlou frustraci ze stáří a všeho, co z toho v sexu vyplývá. Žádný Woody Allen, nejprve masturbující opice a pak vlk vyjící otázku: „Co ti tvůj manžel kdy dal? Oprah Winfreyovou na plazmové obrazovce a potěr imbecilů s odstávajícíma ušima a předkusem?".
Když Nick Cave seběvedomě prohlašoval – „něco podobného jste ještě nikdy neslyšeli" - mohlo to znít jako propagační trik, únik od neustálých dotazů, co bude dál s The Bad Seeds, svou hudbou o tom ale Grindermani přesvědčili. A obzvlášť během koncertů, rychlostí blesku se řadících mezi největší atrakce posledních let.
Album Grinderman 2 vyšlo v roce 2009 v produkci Nicka Launaye (The Bad Seeds, Arcade Fire, Lou Reed nebo Public Image Ltd.). Potvrdilo se, že nešlo o jednorázový projekt rozjitřených excentriků. Dočkali se za něho stejných, ne-li větších ovací. „Postoj a přístup je stejný, ale je v tom více masa a krve. Zní to trochu jako stoner rock, co se setká se Sly Stonem a Amon Düül," uvedl Ellis.
Nakonec zkrátka nepřišli ani ortodoxní příznivci The Bad Seeds: album Dig, Lazarus Dig!!! vyšlé v mezidobí mezi dvěma grindermanskými patří v čtvrt století trvající historii skupiny k těm nejzdařilejším a všichni do jednoho se shodli na tom, že Cave & spol. do něho vložili přetlak energie sálající z Grindermanů.
Ti brzy okupovali podia největších světových festivalů. Zahráli si po boku Radiohead a Neila Younga a pro film Přestřelka v Palermu německého režiséra Wima Wenderse složili dvě skladby: Dream (Song for Finn) a Song for Frank.
Jejich vlastní a nezvykle abstraktní videoklipy jim vytvořil režisér John Hillcoat, tvůrce krvavého westernu The
Proposition natočeného v roce 2005 podle scénáře Nicka Cavea. Ten k němu zároveň s Warrenem Ellisem složil hudbu, stejně jako o čtyři roky později k dalšímu režisérovu filmu Cesta (podle stejnojmenného románu amerického spisovatele Cormaca McCarthyho).
Nick Cave mezitím vydal svůj druhý román Smrt Zajdy Munroa (The Death of Bunny Munro) který sice s Grindermany nesouvisí, ale tak jistí si tím být nemůžeme. Britský spisovatel Irvine Welsh – autor Trainspottingu – totiž o Caveově knize napsal: „Kdyby orgasmy byly malé smrti, tak by nám bylo hned jasné, na co hlavní hrdina této knihy sejde ze světa. Smíchejte McCarthyho, Kafku a lidového komedianta, a vyjde vám Králík Munro. Je to nenechavá četba nesoucí všechny známé Caveovy atributy: horor a lidství skryté pod tenkým povrchem ryčné a hravé odrhovačky."
Média
Video
Odkazy
Foto
