Colours of Ostrava 2011
Stephan Micus (Německo)
Hráč na nesčetné exotické hudební nástroje, médii označovaný jako „zakladatel world music“
Abyste ocenili hudbu Stephana Micuse, musíte být jako on: otevřeni světu, bez hudebních předsudků, schopni vnímat zvuky stejně jako ticho. I když Micus hraje na exotické nástroje, nepředstírá, že je Ind či Afričan, zachází s nimi po svém a podobně jako japonští zenbuddhisté si váží jednoduchosti. Jeho hudba není žádné prvoplánové „etno", Micus vytváří naopak komorní a vysoce osobní kompozice.
Stephan Micus se narodil roku 1953 ve Stuttgartu, žil v Japonsku a Indii, a léta natáčí pro elitní jazzovou značku ECM. Micus patří k první evropským hráčům, kteří se zajímali o světové hudební kultury, a to systematicky a do hloubky. Studoval hru na desítky nástrojů, což mu v médiích přineslo označení „zakladatel world music", jeho nástrojová všestrannost mu umožňuje sólově hrát i natáčet. U nás poprvé vystoupil v Míčovně Pražského hradu v říjnu 2000 s flétnou šakuhači, karibskými plechovými bubny steeldrums, arménským hobojem duduk, africkou kalimbou.
„V sedmnácti jsem objevil indickou hudbu, to byl hodně důležitý moment. Předtím jsem byl několikrát ve Španělsku na studiích flamenca. Nechtěl jsem na univerzitu, a místo toho jsem pak odjel studovat sitar a shakuhači do Indie a Japonska. V Indii jsem měl učitele, se kterým jsem trávil celé dny. Jedl s jeho rodinou, bral u něj lekce. Domů jsem chodil jen spát a cvičit. Musel jsem po tři roky každý den 8 hodin cvičit, potřeboval jsem spoustu disciplíny, ale na druhou stranu jsem byl velmi šťastný. Tou dobou byla pro Evropany Indie jako jiná planeta."
Micus se nakonec vrátil do Evropy, nikoli však do Německa, usadil se na středozemském ostrově Mallorce. „Já jsem nejraději venku, v Bavorsku máme dlouhé zimy, počasí je tam drsné. Můj otec malíř se v 60. letech vystěhoval na Ibizu, a tak jsem ho následoval. Život na ostrově se mi líbí, máme tu moderní letiště, když je potřeba, mohu kdykoli kamkoli vycestovat. Jako hudebník nejčastěji pracuji sám. Mám k tomu několik důvodů. Rád bydlím daleko od města, ale když hrajete v kapele, musíte být k dispozici, dosažitelný, chodit na zkoušky. Další důvod je, že dokážu hrát na spoustu nástrojů, a tak vlastně nepotřebuji spoluhráče."
A na otázku, jaké zkušenosti má s hudebními nástroji coby přenosnými tlumočníky mezi hudebními kulturami, Micus odpověděl: „Někdy je skutečně snadnější domluvit se hudbou než řečí. Hudba vede dost často ke hlubšímu porozumění než konverzace. A také jsem přesvědčen, že když chcete hrát hudbu odjinud, tak musíte tamní kulturu poznat na vlastní kůži. Jíste dle místních zvyků, zažít místní počasí, pochopit jednání obyvatel, protože každá hudba je vlastně esencí jednotlivých složek kultury."
Představa, že by si sedl ke stolu a psal skladby na papír je Micusovi nadále cizí. Také hudba z loňského alba Bold As Light natočeného pro ECM vyšla ze zvuku, který sám vytvořil na nástroje. I tentokrát dominují ve světě málo známé: bambusové flétny raj nplaim (Laos) a nohkan (Japonsko) a pětistrunná západoafrická harfa sinding. Všechny hlasy si pak světoběžník Micus nazpíval sám.
Původní autor: Petr Dorůžka
Foto
