Colours of Ostrava 2010
Mor Karbasi (UK/ISR)
Zahořte spolu s ní pro starobylé sefardské baladické příběhy z 15. st.
Je krásná, až popadáte dech a z jejího vášnivého hlasu - svorníku klenby z nádherných písňových melodií - se vám rozbuší srdce. Kdyby ne, vyhledejte kardiologa. Zpívá starobylé sefardské baladické příběhy z 15. století a kdekdo ji přirovnává ke krajance, izraelské zpěvačce Yasmin Levy a portugalské bohyni fado Marize.
Když v roce 1492 královna Isabela Kastilská vyhnala ze Španělska statisíce sefardských Židů odmítajících katolickou víru, vydali se do Středomoří, Turecka, na Balkán a přes Gibraltarských průliv do severní Afriky. Byli mezi nimi také předci Mor Karbasi.
Matka pochází z marocké židovské větve a odmalička dceři zpívala marocké a židovské liturgické písně a seznamovala se sefardskou hudbou v zapomenutém jazyce Ladino, zatímco otec, s kořeny v Iránu rozezníval dům deskami Led Zeppelin a Genesis, což na rozdíl od matčiných inspirací Mor Karbasi, od pěti let studující klavír, moc nebralo: zahořela totiž láskou k andaluskému flamencu.
Poslouchala i tureckou, řeckou, balkánskou hudbu a portugalské fado a všechny tyto vlivy slyšíme na krásném a vysoce hodnoceném albu The Beauty and The Sea nazpívaném hebrejsky a Ladino v produkci Matta Howeho, co s Lauryn Hill získal Grammy. Mimochodem na tabla s nimi hraje fenomenální a na Colours dobře známý Trilok Gurtu.
Mor Karbasi se sice narodila před čtyřiadvaceti lety v Jeruzalémě, ale v současnosti žije v Londýně s přítelem Joe Taylorem, kytaristou anglické indie rockové kapely Blackbud. Poznali se během zpěvaččiných prázdnin v Anglii, a když ji skončila povinná vojenská služba v izraelské armádě, kterou si odsloužila ve vojenské kapele v pásmu Gazy, odstěhovala se za Joem. Doprovází ji na kytaru (otec, učitel španělštiny ho nechal studovat flamenco) a společně skládají. Některé z prvních skladeb na albu prý na dálku, každý v jiné telefonní budce.
„Píší o nás, že oživujeme sefardskou hudbu, ale to není pravda, vždyť ona není mrtvá. Můj dědeček, vážený rabín, mi řekl, že v tom případě bychom museli zemřít s ní. Snažíme se starobylé, většinou truchlivé písně o zmarněném životě hlavně zpřístupnit co nejvíce lidem,“ vysvětluje Mor Karbasi, zanícená čtenářka poezie libanonského spisovatele a malíře Khalila Gibrana – toho, co život požádal o možnost slyšet hovořit smrt.
Mor Karbasi je totiž přesvědčená, že ze smutku vyrůstá krása. „Navštívila jsem bývalý nacistický koncentrační tábor Auschwitz, protože jsem na vlastní oči chtěla vidět tu hrůzu. Byla to pro mne neuvěřitelná a bolestivá zkušenost. Nesu si v sobě utrpení holocaustu, které mě formuje a dává naději. Stejně jako sefardská hudba.“
Jejím textům sice většina posluchačů nerozumí, o to víc do nich vkládá velké emoce a přesvědčivost, cosi co Saint-Exupéry nazval „silou stromu, která osvobozuje z vězení skal“.
Za podpory:
Foto
