Areál

Důl Hlubina

Zrekonstruované sály v budovách bývalého dolu Hlubina - kompresorovna, koupelny...

Téměř 150 let dobývali na Hlubině to nejkvalitnější ostravské uhlí stovky a tisíce horníků. Dnes je Hlubina kulturní a vzdělávací čtvrť a nově zrekonstruované budovy jsou nyní připraveny přivítat nejen kulturní a vzdělávací akce, ale i konference, workshopy či diskuze.

Více informací: http://www.dolnivitkovice.cz/akce-v-dovu-hlubina

Program po celý rok: http://provoz.net/

Historie

Znalosti o vývoji uhelných slojí získané při hornické činnosti na okolních dolech Antonín, Karolina a Šalamoun prokazovaly, že uhelné sloje jsou vyvinuty od Moravské Ostravy dále na jih směrem k Vítkovickým železárnám. Proto byly v blízkosti železáren v roce 1851 vyhloubeny dva vyhledávací vrty, které byly pozitivní s nálezy uhelných slojí. Na jejich základě byl na pomezí Moravské Ostravy a Vítkovic v tzv. Františkově údolí založen nový důl, který dostal název Hlubina. V roce 1852 začalo současně hloubení dvou jam vedle sebe, což bylo v té době technickou označovanou v hornické praxi po dlouhou dobu jako dvojitá jáma. Jámy vztažná a větrní byly vyhloubeny ve vzdálenosti 24m od sebe.

Těžní jáma č. 1 byla v letech 1852–1857 vyhloubena až pod 4. patro do hloubky 24 m. Větrní jáma Hlubina 1 byla v letech 1854–1856 vyhloubena pod úroveň 2. patra do hloubky 155 m. První těžba z otvírek byla vytěžena jámou v roce 1857, pravidelná těžba začala v roce 1863. Mezi dolem Hlubina a vysokými pecemi Vítkovických železáren byla vybudována koksovna. Tím vznikl ojedinělý komplex, od těžby uhlí přes úpravnu, výrobu koksu až k výrobě surového železa. Spojení mezi jednotlivými částmi výroby zajišťovaly pásové dopravníky, zavážecí zařízení a dopravní mosty. Na žádném jiném místě nenajdete pohromadě celou tuto proceduru. Uhlí bylo do ostatních železáren v Evropě vždy dováženo. V roce 1873 se spojil bankovní dům Rotschildů se společenstvím bratří Gutmannů a vzniká Vítkovické horní a hutní těžířstvo. V roce 1878 proběhla první rekonstrukce dolu a modernizace zařízení. Další rekonstrukce proběhla na dole v letech 1888 až 1896. Na těžní jámě byl postaven nový těžní stroj systému Vítkovické železárny. S tímto těžním zařízením bylo v r. 1895 dosaženo rekordní těžby. Bylo vytěženo 38 221 032,3 tun uhlí, tím bylo dosaženo největší těžby jedním těžním strojem v bývalém Rakousku-Uhersku. V roce 1892 byla rekonstruována těžní jáma po celé hloubce a nad ní postaveny nová těžní věž železné konstrukce. V této době se Vítkovické horní a hutní těžířstvo velice rychle rozvíjí – vzniká Žofínská huť (Karolína), vyrábějí se důlní stroje, byla uvedena do provozu ocelárna, šamotárna, kovárna. Železárny již mají cca 9 000 zaměstnanců. Při další přestavbě byla větrní jáma Hlubina 1 v letech 1901–1902 prohloubena na konečnou hloubku 218,4 m a v roce 1907 dosavadní ventilátory nahrazeny novými systémy Cappel dodanými Vítkovickými železárnami.

V roce 1903 bylo postaveno u jámy zaplavovací zařízení pro zakládání porubů. Bylo to první zaplavovací zařízení postavené v OKR. V té době měly kromě ostravskokarvinských dolů železárny také rudné doly v Kotrbaších a důl Freja ve Švédsku. V květnu 1921 byl proveden slavnostní výkop pro novou těžní jámu číslo 2, která měla v průměru 6,1 metrů.

V září 1924 bylo v jámě dosaženo úrovně 7. patra a hloubky 463,12 m. Byl instalován unikátní parní těžní stroj o výkonu 3200ks, výrobek a chlouba vítkovických železáren, v té době největší ve střední Evropě. Byla postavena ocelová těžní věž vysoká 49,80 m, která je dnes prohlášena za kulturní památku ČR. V listopadu 1931 byl k dolu Hlubina přiřazen i důl Šalomoun, kterému patřil i důl Karolina. Těžba novou jámou započala 4. 9. 1924. V roce 1924 byla uvedena do provozu také nová strojovna a úpravna, kterou můžeme ještě dnes navštívit. Původní těžní jáma č. 1 byla po přestavbě přebudována na větrnou a stará větrná jáma byla zrušena. Stará jámová budova byla upravena na kompresorovnu. V letech 1931 a 1932 byla jáma č. 2 prohloubena a dosáhla hloubky 586,43 m na úroveň osmého patra. Období nacistické okupace se vyznačovalo úsilím o maximální těžbu. Za použití všech možných prostředků bylo v letech 1942–1944 dosaženo těžby na dole Hlubina více než 800 tisíc tun za rok. Během okupace se důl Hlubina přejmenoval na Tiefbauschacht. Jáma č. 2 byla prohloubena až do 10. patra do hloubky 783 metrů. Po druhé světové válce byla Hlubina znárodněna a začleněna do národního podniku Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly. V roce 1946 došlo k přejmenování dolu na důl Bohumil Laušman, ale po změně politických poměrů se v roce 1949 důl vrátil k původnímu jménu důl Hlubina. V roce 1958 došlo ke sloučení dolu Hlubina s dolem Jeremenko v jeden národní podnik. V létech 1957–1961 se prohloubila výdušná jáma č.1 na konečnou hloubku 796,6 m. a těžní jáma č. 2 na konečnou hloubku 1022,6 m. Parní těžní stroj na tuto hloubku již nestačil a proto byl nahrazen v roce 1974 elektrickým těžním strojem KOEPE 6008. Důlně geologické podmínky na dole Hlubina byly obtížné a od vydobytí slojí Jakloveckých vrstev koncem 50. let se stále zhoršovaly.

Dobývání pak postupovalo rychle do hloubky. Z hloubky 300–400 m na počátku 50. let se v 80. letech dobývání dostalo do hloubky přes 1000 m. A tak těžba byla utlumena a pak zcela ukončena. Poslední vůz uhlí s datem 30. 6. 1992 je uložen v hornickém muzeu. Těžní i vzdušná jáma byly zasypány v letech 1995–96, demontován byl těžní stroj, kompresory a ostatní povrchová zařízení. Za dobu svého trvání vytěžil důl Hlubina 47 160 mil. tun uhlí.

Mohlo by Vás zajímat

Půjčovna kol

Půjčovna kol

Ve spolupráci se společností Kola pro Afriku

Pitná voda v areálu zdarma

Pitná voda v areálu zdarma

Hydranty i korýtka s pitnou vodou

Obrovský výběr jídla

Obrovský výběr jídla

Od masožravců po vegetariány, od české klasiky po Itálii a Čínu

Zobrazit více o areálu